Přijetí
Jak se propojuje a sjednocuje energie Kristova vědomí s vědomím Máří Magdaleny do jednoho celku, tak postupně dochází v našich tělech, v paměti buněk, v DNA k přijetí.
K přijetí tohoto spojení, jako portálu Jednoty...
K přijetí ostatních lidí...
K přijetí situací...
K přijetí sebe a všech svých částí...
Vše vychází z našeho nitra a naopak. Je zde hluboké propojení.
Jak nahoře, tak dole.
Vnímejte, jak se utvářejí duhové mosty, diamantové sítě.
Stůjte v přijetí sebe sama na pevné skále s rozhledem do krajiny, s otevřeným srdcem, s rozpaženými rukami. Ne jako symbol kříže a ukřižování, ale jako symbol otevřeného srdce plného odevzdání a zároveň přijetí.
Vesmíre, Země, tady jsem, v plné záři, v plném rozkvětu.
Vše staré odevzdávám a nechávám odplout po vodě či odnést větrem. Stojím pevně zakořeněn-a v Zemi, má koruna je plně v Nebi. Vnímám toto spojení v srdci.
Přijímám s otevřenou náručí dary...
Nezkoumám co, jak a proč. Mám plnou důvěru v tok vesmíru, v to, co ke mně proudí, co mi řeka života přináší.
Mé srdce rozkvétá, celé mé tělo kvete. Kde jdu a dotknu se chodidlem Země, tam vše pokrývají květy.
Je zde nádherná vůně...
Již není třeba trpět. Prociťte lásku k sobě a všemu živému.
Nechť vše volně proudí...
Dochází k přijetí a tím i ke spojení, propojení.
Potkávají se lidé, kteří spolu dříve tvořili. Poznávají se a navazují na vše, jakoby to stále probíhalo, pokračovalo.
Hranice neexistují, smrtí nic nekončí. Můžeme pokračovat tam kde jsme začali.
Všichni máme přirozenou schopnost léčení, jasnovidění, jasnovědění, jasnoslyšení. Někdo má výraznější tu složku své osobnosti a jiný onu.
Společným propojením vše proudí rychleji.
Jeden něco stáhne, druhý ukotví, další tomu dá tvar. Vše jde zcela samo, bezprostředně, do kolektivního vědomí.
Lehce, svobodně, jako bychom cválali rozkvetlou loukou na divokých neosedlaných koních, obklopeni duhou, s větrem ve vlasech, s vodopády v dáli. V hravosti, lehkosti, svobodě a radosti.
Jděte, hrajte si, tvořte a propojujte se navzájem...
Ivona Antalii