4.3. proběhla v Brně premiéra semináře Posvátná růže.
Když jsme sdílely prožitky, tak většinou padlo: "to se nedá popsat, bylo to Boží". Další co zaznělo, kdo by to byl řekl, růže a taková síla. Ano, síla růže, "síla lásky", je velká.
Uvědomuji si, že růže je "dokonalá předloha" harmonie, rovnováhy, lásky, celistvosti. Ze středu vyrůstá a do středu se vrací, staré v ní umírá a nové se rodí, stále se znovuzrozuje. Její vůně otevírá srdeční čakru, její vůně a tvar hladí, pečuje, miluje.
A proč má takovou sílu?
Je to tím, že jde přes srdce, že je silná ve své jemnosti a také, že je multidimenzionální. Tudíž její energie proudí přes všechny vrstvy, všechna těla, všechny dimenze, reality, časy a prostory v tady a teď. Rotuje, vibruje, točí se, svými okvětními plátky sbírá co již nepotřebujeme. Poté se obnoví a dodává novou láskyplnou energii, vyživuje, obnovuje.
Všimla jsem si také, že v její esenci je rovnováha. Tudíž co dáte, to dostanete. Já si např. říkala, jak lidem na semináři přivezu pro potěchu a péči vodu, sladkosti, esence, oleje, květiny, svíčky s růží..., potěším je a jak pojedu domů tak neponesu tak těžkou tašku. Vše co jsem s láskou dala jsem si darem odvezla domů. Takže jsem si dovezla vodu s růží, esence, oleje, svíčku, marmeládu...
Dokonalá rovnováha.
Doma pak na mě čekaly nádherné a hřejivé zprávy, jednak se zpětnými vazbami ze semináře, ale i třeba na knihu, kterou jsem napsala. Laskavost se rozmnožuje. Děkuji.
Často mi po seminářích píšete, že cítíte hřejivou energii kolem srdce, že se vám tam něco uvolnilo a jak je to možné. Mé stránky se jmenují Klíče k srdci, tak tam je odpověď. Prostě se to při setkání se mnou někdy děje.
Seminář jsem tvořila tak, aby byl pro ženy pečující a cítily se jako při pobytu v lázních. Ano bylo i to, ale do rovnováhy i uvolňování bloků.
Když se mi např. tvořila meditace na "pročištění a rozzáření" lůna, tak jsem si říkala, jestli to tam mám dát, jestli to už není moc. A byla jsem ráda, že jsem to tam dala. Dle reakcí žen, to pro většinu byla ta nejvíc top meditace.
Když jsme šly skrz pouštní růži a dunu ke svým částem /životům/, kde jsme tvořily či stále tvoříme s růží, tak mě překvapilo, že já osobně jsem se ocitla v prastarém posvátném chrámu, ve kterém ale paradoxně růže nebyly. Velmi, velmi dávná doba, která není nikde zdokumentovaná. Obrovské přírodní chrámy, ve kterých tečou řeky, rostou stromy...
Ženy se tam schází, občas jen tak v tichosti sedí či stojí, někdy se v kruhu drží za ruce, jindy vyslovují posvátná slova či zpívají. Vše v tichosti a posvátnosti.
Vnímám, jak na podlahu pokládám kameny.
Cítím, že se tu scházejí ženy, které jsou propojeny s "prastarou posvátnou ženskou energií", jejíž "energetické pole" drží.
To co dělají nejde popsat, já se to jen pokouším dát do slov, ale nejde to uchopit, lze to jen prožít.
Je to Boží.
Ivona Antalii
www.kliceksrdci.cz
