Příběh

Pojď blíž, příteli...

Ponoř se spolu se mnou do příběhu z dob dávných a přitom tak současných.

Raaben, Ty jsi přírodní a velmi vědomá žena...

Sedíš vysoko na skále a pozoruješ oceán. Máš tmavou pokožku, jsi velmi štíhlá a vysoká. Máš dlouhé blond vlasy, které jsou místy propletené, jsou v nich provázky a krystaly. Tvá pokožka se třpytí, je zdobena zlatými tečkami, které se kolem paží a nohou točí ve spirálách. Zdobí nejen tato místa, ale celé tělo. Chodíš převážně bosky nebo máš z provázků spletené sandály. Ruce, nohy, krk zdobí přírodní šperky, provázky, krystaly, spirály. V ruce držíš hůl s krystalem na jejím hrotu.

Je tu teplo, velmi teplo... Svítí tady dvě velké hvězdy. Krajina je suchá a skalnatá. Skály, písek, půda je oranžová, místy až třpytivá. A Ty se díváš ze skály na oceán, který je velmi živý, hlučný, s vysokými vlnami a tmavou modří.

Tvá páteř svítí jasným světlem skrz pokožku. Mění barvy.

Jsi dcera vladaře, ale Tvé slovo má větší váhu než jeho. Lidé Ti důvěřují a naslouchají. Věří Ti... Komunikuješ se zvířaty, rostlinami, krystaly. Mluvíš s centrálním svítícím stromem, který Ti předává informace.

Díváš se do hvězd, komunikuješ, a odpočatá se vracíš do města.

Tato civilizace má města ve skalách, uvnitř skal, ale i v horách, na povrchu, a mezi nimi. Jdeš kamennou cestou městem a vnímáš skály kolem Tebe, za Tebou a před Tebou. Z těchto skal a do nich vlétají a vylétají lodě.

Je zde chladněji, jak na povrchu.

Tato rasa je přírodní, ale má technologie a vědomosti. Jsi ve spojení i s těmito dopravními prostředky. Vnímáš je jako živé bytosti. Jste natolik propojeni, že jejich pohyb na nebi můžeš ovládat z povrchu planety svým vědomím, myšlenkami či pohybem ruky.

Přijímáš informace, vyhodnocuješ a předáváš lidu. Tvoříš štíty nad městem. Máš velkou zodpovědnost a Ty to víš.

Přichází Siraen. Má také vysokou postavu, zlaté spirálové "tetování", dlouhé blond vlasy a stejně pronikavě modré oči jako je máš Ty. Jeho páteř, ale nesvítí.

Díváš se okolo a vnímáš, že svítí z nějakého důvodu jen Tobě.

Chytnete se za ruce a jdete na skálu pozorovat oceán a Slunce. Tvá páteř stále září, ale je unavená stejně tak jako Ty. Siraen Tě s láskou a péčí po páteři hladí a ona se oživuje.

Ty víš něco, co nemůžeš lidu říct, čemu nemůžeš zabránit.

Svěřuješ se svému příteli.

Jdete hluboko do skal a ono to přichází. Země se třese.

Stojíte naproti sobě, držíte se za ruce a díváte hluboko do svých modrých očí. Oba současně telepaticky vysíláte: "Najdeme se, my se najdeme, oba se vědomě rozpoznáme a dokončíme, co jsme dokončit nestihli."

Uplynulo mnoho životů, ve kterých se potkali, ale tu spřízněnou duši poznala vždy jen ta srdcem vedená žena. Muž si nevzpomněl.

Mezi životy se na tento připravovali na Síriu.

Duše muže se zde dívá na svou Raaben a říká: "Tentokrát si Tě sám najdu, poznám a zahrnu láskou a péčí."

Siraen na Zemi našel ženu, kterou jeho oči poznaly.

Ale je to ona žena? Našel fyzický obal, který se jeho Raaben podobá, ale je uvnitř ta duše, kterou po eony věků hledá?

Ne... Oči našly podobné tělo, ale jinou duši. 

Možná to Siraen časem pozná, možná taky ne... 

Ivona Antalii

www.kliceksrdci.cz